V sobotu po utkání s Ústím nad Labem plály na Zimáku emoce víc než by bylo zdrávo, jelikož byly opačného ražení než by se dle výsledku čekalo. Naštěstí to nenabralo nezvládnutelných obrátek a rozvířilo to tedy zejména vody fanouškovské nikoliv veřejné. Pro ty, kdož se neorientují, na úvod krátký nástin toho co se stalo (podotýkám, že subjektivní i když by chtěl být maximálně objektivní). Tedy:

Tak je ta velká sláva za námi. To, na co jsme se již dlouhou dobu těšili a na co se dlouho připravovali, ať už třeba jen psychicky nebo i přidáním ruky k dílu a tvorbě povedených "omalovánek". Díky všem co pomohli atmosféře na stadionu! Ale stejně rychle, jak uteklo, tak unikl i čas určený pro účast v našem kvízu. Jelikož nebyl úplně triviální, přínáším nyní všem zájemcům možnost podívat se na správné odpovědi.

(AKTUALIZOVÁNO) Byť jen na skok, je to parádní věc pro pamětníky i ty později narozené. Znak spojený s nějvětšími úspěchy našeho hokeje. Dlouholetý symbol našeho klubu. Krásnějšího nad něj není! Jako předkrm měli jsme možnost zažít v Budějovicích, jako hlavní chod bude servírováno utkání s Duklou Jihlava. K té příležitosti a 90. výročí oddílu vůbec proběhlo už několik akcí a chystají se další. Týká se to nás všech, tedy i my přicházíme se svojí špetkou do mlýnice.

Před pěti lety jsem pro Kladenský deník napsal takové postesknutí fanouška právě s tímto názvem Smutné hokejové výročí. Smutně konstatuji, že ani dnes není nutno nadpis měnit. Postavení v tabulce je přibližně stejné, navíc hrajeme o ligu níže. Pět let není úplně krátká doba, stalo se toho dost.

Kladno se potýká s nedostatkem beků, někteří jsou zranění, jiní nemocní, další pykají za rozhodnutí disciplinární komise. Trenéři se proto již před zápasem v Havlíčkově Brodě do zadních řad instalovali útočníka Michala Lukáče, který se následně nové role zhostil se ctí. "Na rozdíl od klasických beků rychle odpálí puk a zbytečně nic nevymýšlí. I když dnes se pod jedním gólem podepsal, tak s ním panuje určitě spokojenost." chválil přeučeného beka po zápase s Chomutovem trenér Kopecký. Michal Lukáč si v každém z "odbráněných" utkání vzadu odehrál své, připsal vždy po kanadském bodu, nicméně s Chomutovem to na body nakonec nestačilo.
 

Bezmála před 10 lety jsem si v Kladenském deníku trochu "vylil srdce" a napsal tento článek: "Kladno je město sportu – ale jakého? Na posledním ekonomickém fóru ve švýcarském Davidu zaznělo, že jeden dolar investovaný do sportu ušetří čtyři dolary ve zdravotnictví. Míní se tím ovšem sportování široké veřejnosti. Podpora sportu soukromými firmami je podle provedených průzkumů obecně vnímána pozitivně. Opatrněji už veřejnost vnímá vynakládání veřejných prostředků.

Fakta událostí uplynulých dvou měsíců hovoří jasnou řečí. Sestup, zkrácení/zrušení dotace od města, odchod dlouholetého kapitána a legendy klubu, perspektivního obránce i jeho bratra, neprodloužení veteránů i těch, na kterých to letos mělo stát, nutnost rekonstrukce střechy a tím i domácího azylu. Dá se říci jedna rána za druhou. Taková je však skutečnost...

Vlastně po celou minulou hokejovou sezonu se tím intenzivně zabývám. Ted', po sestupu ještě víc.Určitě i proto, že intenzita hlavolamů okolo Rytířů hrozivě narůstá. Ten poslední se jmenuje ODCHOD KAPITÁNA.

Včera muselo být smutno snad skoro každému kladenskému člověku, i když devadesát procent tohohle kladenského obyvatelstva vůbec neví, že se hrají třeba nějaký sporty. Beru to jen procentuelně kolik má město Kladno obyvatel a kolik jich pak chodí navštívit vrcholový sport do ochozů. Kolikpak občanů našeho města vlastní sporák značky Mora? To si radši ani nebudu domýšlet.

Kladno, město fám a drbů má nové téma.

Po sestupu Rytířů se nebudou platit trenéři, zanikne Pézetka, utečou hráči, nebudou peníze - zní po hospodách i na ulicích. A mnoho dalších "zaručených" zpráv. Nositeli jsou věrtšinou lidé, kteří na hokeji v Kladně nebyli sto let. I to je Kladenské specifikum.